Zákony

Albánie je velmi vstřícnou zemí pro cestování a nocování v osobním či obytném autě. Spaní v autě takzvaně nadivoko je zde zcela bezproblémové, za parkování a přespání mimo oficiální kempy nehrozí žádné pokuty ani vyhánění z místa noclehu. Na některých místech, zejména na jižní riviéře, je dokonce běžné zaparkovat a přenocovat s autem přímo na mořské pláži. Při nocování v autě v horských oblastech je nutné dávat pozor na velmi ostré hlídací ovčácké psy a vyhnout se neohlášenému parkování na soukromých loukách. V takovém případě se doporučuje dojít k nejbližšímu domu a požádat majitele o svolení k přenocování. Albánci jsou mimořádně pohostinní, takže stání obvykle s radostí dovolí, často nabídnou i jídlo a někdy dokonce cestovatele pozvou na nocleh přímo k sobě do domu či do prostor restaurace, protože přes srdce nepřenesou představu, že by návštěvníci spali venku před jejich prahem v autě.

Albánie je skvělou destinací pro volné kempování s širokou nabídkou míst od hor po pláže. Oficiální kempy jsou cenově dostupné a mají základní vybavení, ale snadno lze kempovat i přímo v přírodě, městech či vesnicích. Výhodou je, že není nutné rezervovat místa předem a nocovat můžete kdekoliv, kde to zákon dovoluje. Pro hledání vhodných lokalit dobře poslouží aplikace park4night. Při volném kempování je zásadní respektovat místní zvyky, vyhnout se blízkosti obydlí a svatostánků a veškerý odpad si odvézt s sebou. Při pobytu v horách je nutná zvýšená opatrnost a dobré vybavení včetně mapy nebo GPS. Některé horské silnice jsou špatně sjízdné a vyžadují auto s pohonem všech čtyř kol. Kempování na plážích je snazší a bezpečnější, avšak v turistické sezóně mohou být oblíbené lokality přeplněné. Doporučuje se proto přijíždět brzy ráno či pozdě večer, případně rovnou vyhledávat klidnější místa mimo hlavní turistické oblasti.

Český řidičský průkaz sice Albánie obvykle uznává, mezinárodní řidičský průkaz podle Ženevské úmluvy se ale doporučuje mít pro jistotu s sebou, hlavně při půjčování auta.

Povinné je i tažné lano (mimo seznam možností v appce). Reflexní vesta není zákonem povinná, ale doporučuje se ji mít.

Zimní pneumatiky nejsou zákonem vyžadované, na horských silnicích v zimě se ale důrazně doporučují kvůli sněhu a náledí.

Na rozdíl od většiny Evropy Albánie nevyžaduje svícení přes den mimo případy snížené viditelnosti.

Zákon dětské zádržné systémy vyžaduje, v praxi je vymáhání mimo velká města nejednotné. Pro bezpečí dětí se doporučuje vlastní sedačka nebo sedačka od půjčovny bez ohledu na místní vymáhání.

Albánie má formálně přísné protidrogové zákony s tresty odnětí svobody i za menší množství, přestože je země v minulosti známá jako jeden z největších producentů konopí v Evropě (hlavně region Lazarat). Turista přistižený s drogami riskuje vážné potíže, korupce v nižších složkách je ale realitou, kterou se rozhodně nedoporučuje testovat.

Kouření je v Albánii velmi rozšířené, včetně restaurací a kaváren, kde zákaz kouření uvnitř funguje jen formálně a často se nedodržuje.

Pití alkoholu na veřejnosti není zakázané a je běžné, zvlášť v barech a kavárnách na chodnících.

Registrace u Albánské civilní letecké autority (AAC) je povinná pro všechny drony s kamerou bez ohledu na váhu, výjimkou jsou jen drony do 250 g bez senzorů sbírajících osobní data. V praxi je vymáhání mimo vojenské zóny (např. Pashaliman) volnější, ale pokuty při přistižení jsou vysoké (500–5 000 €).

Fotografování na veřejnosti je běžně v pořádku, u vojenských a vládních objektů se ale striktně nedoporučuje. Slušností je zeptat se na svolení před fotografováním lidí zblízka, hlavně ve venkovských a konzervativnějších oblastech.

Cizinci by měli mít doklad totožnosti (pas) u sebe, přísně vymáhaná zákonná povinnost to ale není — hlavní je mít ho po ruce při hraničních a namátkových kontrolách.

Vývoz starožitností, archeologických nálezů a jiných předmětů kulturního dědictví je bez povolení Ministerstva kultury nebo Národního centra pro inventarizaci kulturního dědictví zakázán. Repliky, řemeslné výrobky a současné umění vývozu nepodléhají.