Bangladéš má jedny z nejpřísnějších protidrogových zákonů v regionu — novela zákona z roku 2026 umožňuje za obchodování s drogami (včetně online prodeje) trest smrti, k tomu pokuty v řádu milionů taka. Cizinci nemají žádnou výjimku a tresty se skutečně vymáhají.
V praxi se doporučuje mít u sebe alespoň kopii pasu a víza pro případ kontroly.
Alkohol se smí prodávat a konzumovat jen v licencovaných hotelích, barech a klubech. Na ulici nebo jinde na veřejnosti je pití alkoholu nelegální.
Novela zákona z roku 2025 úplně zakázala výrobu, dovoz i prodej e-cigaret a nikotinových sáčků. Kouření tabáku na veřejných místech a v hromadné dopravě je taky zakázané, pokuta byla zvýšena na 2000 taka.
Hranice 21 let platí pro nemuslimy a cizince; muslimové si alkohol smějí koupit jen na lékařský předpis.
Divoké stanování mimo vyznačená místa není v hustě osídlené zemi obvyklé ani bezpečné. Existují ale organizovaná tábořiště v národních parcích (Satchari, Rema-Kalenga, Khadimnagar) a u jezera Mohamaya, kde se platí vstup a půjčuje vybavení. Kempovat lze i na odlehlejších ostrovech jako Nijhum Dwip nebo Monpura.
Létání vyžaduje předchozí povolení od Civil Aviation Authority of Bangladesh, žádost se podává minimálně 45 dní dopředu. Zakázané je do 10 námořních mil od letišť a nad vojenskými objekty, vládními budovami i davy lidí — pro běžného turistu je to prakticky nepoužitelné.
Fotit vojenské a vládní objekty, mosty, přístavy, hraniční pásma a uprchlické tábory se nedoporučuje a může to vést k výslechu. U focení lidí, hlavně žen, je slušné se nejdřív zeptat.
Vývoz archeologických a starožitných předmětů je zakázaný. Stejně tak produkty z ohrožených druhů (např. cokoliv z tygra, slonoviny) spadají pod CITES a přes hranice se s nimi neprojde.
Cizinci potřebují k místnímu řízení mezinárodní řidičský průkaz spolu s platným domácím řidičákem, platí až na rok od vstupu do země.