Olá (Ahoj), Obrigado (Děkuji), Por favor (Prosím), Tudo bem? (Jak se máš?)
Pozdrav zahrnuje polibek na tvář nebo objetí i mezi lidmi, kteří se vidí poprvé — odtahování se považuje za nezdvořilé. Na společenské akce je běžné přijít o 15–30 minut později, na pracovní schůzku se ale očekává dochvilnost. Brazilci si potrpí na společenský oděv — na večeři nebo party se chodí upravení, přehnaně ležérní oblečení působí neuctivě.
Ve městech i na pláži je běžné lehké, ležérní oblečení. Do kostelů a na úřady se nesmí v kraťasech, na ramínka ani v žabkách. Na večeři či společenskou akci se očekává upravenější oblečení — v obchodním prostředí nosí muži oblek i za vysokých teplot.
Gesto "OK" (kroužek z palce a ukazováčku) je v Brazílii vulgární urážka, podobná zdviženému prostředníku, a je lepší se mu úplně vyhnout. Ukazování prstem na lidi působí neslušně. Naopan palec nahoru/dolů je běžně srozumitelný souhlas/nesouhlas.
Zákon č. 662/1949 ve znění zákona 10.607/2002 vyjmenovává sedm státních svátků: 1. ledna (Nový rok), 21. dubna (Tiradentes), 1. května (svátek práce), 7. září (den nezávislosti), 2. listopadu (Dušičky), 15. listopadu (vyhlášení republiky) a 25. prosince (Vánoce). V tyhle dny se smí pracovat jen na tom, co je nezbytně nutné. Pozor na takzvané pontos facultativos — volno, které si vyhlašují jednotlivé státy a obce a které v zákoně není: nezavírá školy ani úřady notářů a soudů, ale běžný provoz s ním hýbe. Karneval do zákonného seznamu nepatří, přesto se v praxi země zastaví.
V obchodních centrech a řetězcích jsou ceny pevné a smlouvání se nepraktikuje. Na tržnicích (feiras), u pouličních prodejců a při nákupu suvenýrů je ale drobné smlouvání běžné a očekávané.