Voda z kohoutku je pitná, výjimkou jsou jen místa s cedulkou „eau non potable“, třeba na venkovských odpočívadlech nebo ve vlakových toaletách.
NaTHNaC u Francie neuvádí žloutenku typu A, břišní tyfus ani choleru; doporučené očkování se omezuje na tetanus a u vybraných skupin na vzteklinu a klíšťovou encefalitidu. Jídlo a voda mimo kohoutek jsou tedy na běžné evropské úrovni. Za zmínku stojí jen francouzská záliba v nepasterizovaných sýrech — pro těhotné a lidi s oslabenou imunitou platí obvyklá opatrnost.
Každý kraj má své jídlo: na jihozápadě cassoulet z fazolí, kachny a klobás, kachní confit a foie gras, v Alsasku choucroute (kysané zelí s vepřovým), v Burgundsku hovězí na víně boeuf bourguignon, v Savojsku sýrové fondue, raclette a tartiflette, v Marseille rybí polévka bouillabaisse (pravá stojí aspoň 30 €) a na pobřeží slávky moules marinière.
Crêpes, galettes nebo pečené kaštany ze stánku a jídlo z trhů jsou ve Francii běžné a NaTHNaC u země neeviduje žádnou nemoc přenášenou jídlem a vodou. Stánky i pojízdné vozy podléhají stejné hygienické regulaci jako kamenné provozovny.
Ve velkých městech vegetariánů přibývá, tradiční restaurace ale bezmasé jídlo často nabídnou jen jako salát nebo přílohu a v polední nabídce ho nemívají. Spolehlivou volbou je kuskus v severoafrických podnicích. Veganské podniky hledejte přes vegoresto.fr nebo HappyCow.
Pinta piva v baru v Paříži 6–9,50 € (červenec 2026).
Paříž, červenec 2026: polední menu (formule) o dvou až třech chodech 15–26 €, espresso u baru ve stoje 2–2,50 €, u stolu 3,50–5 €.
Spropitné se nečeká, obsluha je ze zákona v ceně („service compris“). Francouzi při spokojenosti nechají drobné nebo 1–5 €, případně zaokrouhlí na celých pět eur.
Pít alkohol na ulici žádný celostátní zákon nezakazuje, starosta nebo prefekt to ale smí zakázat v určité oblasti a čase. V Paříži platí celoročně zákaz v některých ulicích a v městských parcích, další vyhlašuje policie o svátcích a v horku. Pokuta je 135 až 150 €.
Francie zálohový systém na PET lahve a plechovky zatím nemá a jeho zavedení dlouhodobě odmítá (na rozdíl třeba od Německa nebo Rakouska) — obaly se třídí do běžných barevných kontejnerů.