Hlavním rizikem je monzunové období (červen–září), kdy hrozí přívalové povodně, sesuvy půdy (hlavně v Himálaji a na západním pobřeží) a přerušení dopravy. Pobřežní oblasti Bengálského zálivu a Arabského moře ohrožují cyklóny (duben–červen a říjen–prosinec). V Himálaji hrozí sněhové laviny a zemětřesení v seismicky aktivních severních oblastech.
V přírodních oblastech a národních parcích se vyskytují jedovatí hadi (kobra, zmije), štíři a ve venkovských/lesnatých oblastech i tygři, levharti a sloni — s běžnou městskou turistikou se ale prakticky nepotkají. V řekách na severovýchodě žijí i gaviálové a krokodýli.
Vysoké riziko výškové nemoci je v Ladákhu (Leh cca 3 500 m n. m.), indické Himálaji (Manali, Spiti) a při trecích k základnám osmitisícovek, kde trasy vedou přes 4 000–5 500 m n. m. Doporučuje se pozvolná aklimatizace a alespoň 1–2 dny odpočinku po příletu do Lehu.