Na dálnicích s dělicím pásem lze místy narazit na značené úseky až 120 km/h, běžný placený toll road má strop 100 km/h.
Indonéský zákon o silničním provozu (UU 22/2009) číselný limit alkoholu nestanoví. Řidič musí řídit s plnou koncentrací a vysvětlivka k čl. 106 výslovně uvádí, že ji narušuje i alkohol. Za porušení hrozí až 3 měsíce vězení nebo pokuta do 750 000 IDR (čl. 283). Počítejte proto s nulovou tolerancí.
Samotný domácí řidičský průkaz v Indonésii neplatí. Řídit jde s mezinárodním řidičským průkazem vyřízeným před odjezdem spolu s domácím, na motorku musí oba zahrnovat skupinu A. Místní průkaz dostane jen cizinec s pobytovou kartou KITAS.
Půjčovny aut je běžně vydávají spolu s vozem, vymáhání na silnici není přísné jako v Evropě.
Motorky musí svítit i ve dne (čl. 107 odst. 2 zákona č. 22/2009 o silničním provozu), což se týká i skútrů půjčených na Bali. Auta svítí jen v noci a za zhoršené viditelnosti.
Zákon o silničním provozu autosedačky výslovně nevyžaduje a v praxi (včetně taxi) se běžně nepoužívají ani nenabízejí.
Základní jízdné jakartským autobusovým systémem TransJakarta, mimo Jakartu funguje veřejná doprava jen omezeně a turisté běžně využívají Gojek/Grab.
Nejrozšířenější jsou indonéský Gojek a Grab, oba nabízejí auta i motorky a berou hotovost i zahraniční karty. Gojek bývá levnější, Grab u motorek. Dražší, ale spolehlivější je taxislužba Bluebird. U míst, kde turisté čekají na Grab, se vydávají za řidiče podvodníci: ověřte jméno řidiče a SPZ.