NaTHNaC řadí u Indonésie žloutenku typu A i břišní tyfus mezi očkování doporučená většině cestovatelů — obojí se přenáší kontaminovaným jídlem a vodou. Pít proto balenou, převařenou nebo filtrovanou vodu; v Indonésii je pod pojmem *air mineral* dostupná všude. Led v zavedených podnicích pochází z průmyslové výroby, u pouličních stánků to jisté není.
Indonéská kuchyně je souhrn stovek regionálních, bez přívlastku se myslí hlavně jávská: jednoduše kořeněná jídla s arašídy, chilli, kokosovým cukrem a kořením. Kromě smažené rýže nasi goreng stojí za to ochutnat pálivou minangkabauskou kuchyni z Padangu, jejíž bufety nasi padang najdete po celé zemi, nebo sundánskou kuchyni ze západní Jávy se syrovou zeleninou a bylinkami. K jídlu patří chilli omáčky sambal a krevetová pasta terasi. Balijci a Batakové jedí vepřové, většina restaurací jinde je halal.
Nasi goreng, sate nebo martabak z warungu a vozíku jsou základ indonéského stravování. NaTHNaC ale u země doporučuje očkování proti žloutence typu A i tyfu většině cestovatelů. Smažené a grilované jídlo podávané horké je nízkorizikové. Opatrnost si zaslouží sambal a omáčky stojící na stole, syrová zelenina (lalapan) a nápoje s ledem od pouličních prodejců.
Tofu (tahu) a tempeh jsou běžné, podávají se ale často s omáčkou sambal s krevetami a krupuk ke smažené rýži skoro vždy obsahuje krevety nebo ryby. Požádejte o jídlo „vegetarian“ nebo „tanpa daging atau hasil laut“ (bez masa a mořských plodů), restaurace zvláštní objednávky obvykle vyhoví.
Místní pivo v restauraci na Bali stojí 1,50–3 USD, v obchodě 1–2 USD za lahev (září 2026), přepočet kurzem 16 000 IDR/USD. Velikost zdroj neuvádí.
V provincii Aceh platí šaría a pití, výroba i prodej alkoholu jsou zakázané i pro nemuslimy, trestem je veřejné bičování. V turistických oblastech se prodávají padělky značkového alkoholu s metanolem, i v licencovaných barech, obchodech a hotelech, a lidé na ně umírají. Metanol se nedá poznat chutí ani čichem.
Článek 15 vyhlášky ministerstva obchodu č. 20/2014 dovoluje prodat alkohol jen zákazníkovi od 21 let, který se prodavači prokáže průkazem. Platí pro obchody i pro hotely, restaurace a bary.
Celostátní zálohový systém na PET lahve nebo plechovky v Indonésii chybí, recyklace závisí na neformálních sběračích a jednotlivých komunitních iniciativách.
Indonéský zákon o silničním provozu (UU 22/2009) číselný limit alkoholu nestanoví. Řidič musí řídit s plnou koncentrací a vysvětlivka k čl. 106 výslovně uvádí, že ji narušuje i alkohol. Za porušení hrozí až 3 měsíce vězení nebo pokuta do 750 000 IDR (čl. 283). Počítejte proto s nulovou tolerancí.