Spropitné není povinné. V restauracích bez servisního poplatku na účtu je zvykem nechat 5–10 %, ve warungu stačí zaokrouhlit. Hotelovému nosiči 15 000–30 000 IDR, řidiči Grab/Gojek 5 000–15 000 IDR jako gesto.
Kromě státních svátků (Den nezávislosti 17. srpna) má zásadní vliv muslimský svátek Ídu l-fitr na konci Ramadánu, kdy probíhá masová vnitrostátní migrace (mudik) a doprava i ceny letenek jsou na několik dní extrémně vytížené. Na Bali má srovnatelný význam hinduistický svátek Nyepi (Den ticha), kdy je celý ostrov včetně letiště jeden den zcela uzavřený.
Halo (Ahoj), Terima kasih (Děkuji), Sama-sama (Není zač), Permisi (Promiňte/s dovolením), Selamat tinggal (Nashledanou), Berapa harganya? (Kolik to stojí?), Tidak mengerti (Nerozumím).
Zdvořilost a zachování klidné tváře (nekřičet, nezvyšovat hlas ani v konfliktu) je společensky velmi ceněná. Při návštěvě domácnosti se zouvá obuv, drobný dárek je vítaný. Náboženství (převážně islám, na Bali hinduismus) prostupuje běžný život i veřejný prostor.
Mimo pláže a turistická centra na Bali se očekává decentnější oblečení zakrývající ramena a kolena, zejména u žen. Do balijských hinduistických chrámů i muslimských mešit je potřeba sarong/šátek přes kolena a u mešit i zahalení hlavy — v chrámech na Bali si ho lze obvykle půjčit na místě.
Podávejte a přijímejte věci (i peníze) pravou rukou nebo oběma, levá ruka je vnímána jako nečistá. Nedotýkejte se hlavy nikoho, ani dětí, hlava je považována za posvátnou část těla. Ukazování chodidly na lidi nebo předměty je nezdvořilé.
Indonésie má největší muslimskou populaci na světě (kolem 88 % obyvatel), Ramadán proto výrazně ovlivňuje chod země — mnoho restaurací mimo turistická centra je přes den zavřených nebo zatažených, pracovní doba se zkracuje a produktivita klesá. Na Bali (většinově hinduistickém) je dopad citelně menší.
Smlouvání je běžné u tuk-tuků, tříkolek (becak) a na tržnicích bez cenovek, v obchodech s pevnou cenou a restauracích se nesmlouvá.