Certifikát chtějí jen po cestujících od 9 měsíců, kteří přijíždějí ze země s rizikem žluté zimnice. Při přímé cestě z Česka nebo s přestupem v Evropě se nevyžaduje.
Kromě běžného očkovacího kalendáře se většině cestujících doporučuje očkování proti hepatitidě A a břišnímu tyfu. Podle oblasti, délky pobytu a toho, co budete dělat, se zvažuje i očkování proti chikungunye, hepatitidě B, japonské encefalitidě a vzteklině.
EHIC v Indonésii neplatí. Kvalitní péče je drahá, v odlehlých oblastech se vážné zranění nebo nemoc léčit nedají a letecký převoz stojí desítky tisíc liber. Pojištění má krýt ošetření, evakuaci i repatriaci.
Malárie hrozí celoročně ve východních provinciích (Papua, Papua Barat, Maluku, Severní Maluku, Východní Nusa Tenggara) a sezónně na venkově Kalimantanu, Sulawesi, Sumatry a Nusa Tenggary. V Jakartě, na Bali, Gili ostrovech a v Ubudu malárie nehrozí. Horečka dengue je rizikem po celé zemi celoročně, nejvíc v období dešťů.
NaTHNaC řadí u Indonésie žloutenku typu A i břišní tyfus mezi očkování doporučená většině cestovatelů — obojí se přenáší kontaminovaným jídlem a vodou. Pít proto balenou, převařenou nebo filtrovanou vodu; v Indonésii je pod pojmem *air mineral* dostupná všude. Led v zavedených podnicích pochází z průmyslové výroby, u pouličních stánků to jisté není.
Místní zdravotnictví většinou nedosahuje západní úrovně. Běžné potíže vyřeší i indonéská nemocnice, vážné stavy ale systém zahltí. Soukromé nemocnice v Jakartě a na Bali mají mezinárodní akreditaci, jsou ale výrazně dražší, a bohatí Indonésané jezdí na vážnější léčbu do Singapuru. Nemocnice často chtějí zálohu nebo blokaci na kartě.
Konzultace u praktického lékaře v soukromé klinice na Bali, únor 2026. Cena se pohybuje typicky v rozmezí 250 000–500 000 IDR podle kliniky a lokality.
Léky vozte v původním balení a pokud možno s lékařským předpisem, celníci se na ně můžou ptát. V lékárně (apotek) se léky prodávají pod jinými obchodními názvy, řekněte proto účinnou látku. Malé prodejny toko obat prodávají i prošlé léky.
Riziko výškové nemoci se týká hlavně treků na vysoké sopky jako Rinjani (3726 m) na Lomboku nebo Semeru (3676 m) na Jávě, jinak země leží převážně v nízké nadmořské výšce.