Vyžaduje se jen při příjezdu ze země s rizikem přenosu žluté zimnice (Írán sám mezi rizikové země nepatří).
Kromě běžného očkovacího kalendáře se doporučuje hepatitida A a B, břišní tyfus a přeočkování proti tetanu/záškrtu. U cest do venkovských oblastí na jihovýchodě země přistupuje i malarická profylaxe (viz Malárie a dengue).
EHIC mimo EU neplatí. Cestovní zdravotní pojištění je navíc povinnou přílohou žádosti o e-vízum.
Malárie se dřív přenášela od března do listopadu na venkově provincií Fárs a Sístán a Balúčistán a v tropickém jihu Hormozgánu a Kermánu. CDC teď hlásí nová ohniska v Sístánu a Balúčistánu u hranice s Pákistánem. Vyskytuje se i dengue.
Jídlo v restauracích je obecně bezpečné, u vody z kohoutku ale MZV doporučuje pít jen balenou nebo převařenou vodu.
Soukromé nemocnice ve velkých městech (Teherán, Isfahán, Šíráz) mají moderní vybavení a anglicky mluvící personál na úrovni srovnatelné se západní péčí, veřejné nemocnice trpí přeplněností a delšími čekacími dobami. Sankce navíc komplikují dovoz některých léků a zdravotnického materiálu.
Konzultace u specialisty v soukromé klinice vychází přibližně na 10–20 USD (2026), v přepočtu podle volného kurzu cca 28 milionů rialů. Větší zákroky bývají o 70–90 % levnější než v USA.
Osobní léky na max. tříměsíční zásobu lze dovézt bez zvláštního povolení, ideálně v originálním balení s kopií lékařského předpisu (anglicky). Léky s obsahem opioidů, silných sedativ nebo jiných psychotropních látek (např. kodein, některé prášky na spaní) podléhají přísné kontrole – bez dokumentace hrozí zabavení nebo komplikace na hranicích.
Teherán leží v nadmořské výšce cca 1200 m, Isfahán kolem 1550 m – běžného turistu to výškovou nemocí neohrožuje. Rizikem je až treking na Damávand (5610 m, nejvyšší hora Íránu) a další vrcholy pohoří Alborz, kde je nutná řádná aklimatizace.