Voda z kohoutku je pitná, na jihu z odsolovacích stanic může mít zvláštní chuť, ale stát ji průběžně testuje. Nepitná voda je označená cedulí „acqua non potabile“. V Římě se dá bezpečně pít z veřejných fontánek (nasoni).
Za normálních okolností je Itálie z pohledu jídla a vody běžné evropské prostředí — NaTHNaC u ní nedoporučuje očkování proti žloutence typu A, tyfu ani choleře. Aktuálně ale platí výjimka: v Kampánii (Neapol, Capri) bylo k 19. březnu 2026 potvrzeno 65 případů žloutenky typu A a nákaza se podle NaTHNaC váže na konzumaci mořských plodů. V téhle oblasti se proto vyplatí syrovým a nedovařeným mořským plodům vyhnout.
Italská kuchyně se liší kraj od kraje a Italové nemají rádi, když se zúží na pizzu a špagety. Snídaně je lehká, káva s croissantem (cornetto); cappuccino se pije jen ráno. Slavnostní jídlo má chody: předkrm (antipasto), těstoviny nebo rizoto (primo), maso nebo ryba s přílohou (secondo a contorno) a dezert (dolce). Těstoviny jsou první chod, ne celé jídlo. Z místních specialit: rizoto z Lombardie a Piemontu, polenta na horském severu, smažené rýžové koule arancini ze Sicílie, placka piadina z Romagny. Neapolská pizza má vysoký měkký okraj, římská je tenká a křupavá. Na severu se kolem páté podává k pití aperitivo s drobnými zákusky, které ale nenahrazují večeři. Poledne patří obědu a mnoho restaurací mimo obvyklé časy nevaří. Večeře se jí na severu kolem osmé, na jihu až kolem desáté.
Arancini, pizza a portafoglio nebo lampredotto ze stánku patří k italským městům a hygienicky spadají pod stejná pravidla jako restaurace. Jediná výhrada se týká mořských plodů v Kampánii, kde NaTHNaC k březnu 2026 eviduje ohnisko žloutenky typu A vázané právě na ně. Smažené a horké jídlo z fritézy problém nepředstavuje.
Zeleninové přílohy (contorni) bývají veganské a dají se z nich poskládat plnohodnotné jídlo, oblíbené jsou i saláty. Pozor, některé obsahují šunku nebo ančovičky. Ve městech je výběr mnohem větší než na venkově.
Točené pivo v římské restauraci v průměru 5 € (4–7 €, září 2026), velikost zdroj neuvádí. Malé 0,2 l stojí 3–4 €.
Polední menu pro pracující (pranzo di lavoro) o několika chodech v Římě 12–18 € ve všední den (2026).
Spropitné se v Itálii nečeká, stačí nechat euro nebo dvě. Většina restaurací mimo Řím účtuje poplatek za stolování (coperto), který spropitné není. Na kartu se spropitné přidat nedá.
Některá italská města zakazují jíst a pít u hlavních kostelů, památek a veřejných budov a za porušení dávají pokuty. Pravidla se liší město od města.
Itálie zálohový systém na PET lahve a plechovky zatím nemá. Zákon, který by ho zavedl, projednává od ledna 2026 poslanecká sněmovna.