Italskou kuchyni netřeba příliš představovat. Většina pokrmů se skládá z pár surovin a důraz je kladen především na jejich čerstvost. Pokud chcete vyzkoušet něco jiného než světoznámé variace těstovin a pizzy, najděte si restauraci, do níž chodí místní, nechte si poradit, jaké suroviny a pokrmy jsou typické pro danou oblast a ty následně ochutnejte.
V restauracích není spropitné zahrnuté (na rozdíl od Francie), zvykem je zaokrouhlit nebo nechat 1–2 € v běžném podniku, 5–10 % ve formálnější restauraci. Pozor na poplatek za obsluhu "coperto", který ale spropitným není.
Itálie zatím zálohový systém na PET lahve a plechovky nemá a jeho zavedení se teprve zvažuje — přesto díky běžnému třídění dosahuje vysoké míry sběru kovových obalů (kolem 93 %).
Itálie dodržuje přísné potravinové standardy EU, jídlo v restauracích, barech i na trzích je bez rizika.
Pití alkoholu na veřejnosti je v Itálii obecně legální, řada měst (typicky centra Říma, Milána, Florencie) ale v noci vyhlašuje lokální zákazy prodeje a pití alkoholu na ulici kvůli rušení nočního klidu.
Italská kuchyně je díky těstovinám, pizze a zelenině přirozeně vstřícná k vegetariánům, ve velkých městech je i solidní nabídka veganských podniků. Přesně vegan varianty klasických jídel (např. bez parmazánu) je ale někdy potřeba výslovně vyžádat.
Stánky s pizzou al taglio, supplì nebo arancini a trhy dodržují běžné hygienické standardy EU, jídlo z ulice nepředstavuje zvýšené riziko.
Poledne menu nebo pizza + pití v běžné trattorii, mimo turistická centra levněji, u atrakcí naopak výrazně dráž.