Kromě běžného očkovacího kalendáře žádné speciální očkování nutné není. Vzhledem k výskytu komára tygrovaného a lokálním případům horečky dengue, chikungunya i západonilské horečky (nejvíc v regionech Lazio a Emilia-Romagna) se v teplých měsících doporučuje důsledná ochrana proti bodnutí.
S kartou EHIC je ošetření ve veřejné nemocnici zdarma jako pro místní. Na pohotovosti s něčím, co nespěchá (bílý kód), se ale platí celá návštěva.
CDC u této destinace malárii neuvádí, antimalarika proto nejsou potřeba.
Voda z kohoutku je pitná, na jihu z odsolovacích stanic může mít zvláštní chuť, ale stát ji průběžně testuje. Nepitná voda je označená cedulí „acqua non potabile“. V Římě se dá bezpečně pít z veřejných fontánek (nasoni).
Za normálních okolností je Itálie z pohledu jídla a vody běžné evropské prostředí — NaTHNaC u ní nedoporučuje očkování proti žloutence typu A, tyfu ani choleře. Aktuálně ale platí výjimka: v Kampánii (Neapol, Capri) bylo k 19. březnu 2026 potvrzeno 65 případů žloutenky typu A a nákaza se podle NaTHNaC váže na konzumaci mořských plodů. V téhle oblasti se proto vyplatí syrovým a nedovařeným mořským plodům vyhnout.
Nemocnice jsou veřejné a na vysoké úrovni. Kdo není ve vážném stavu, počká na pohotovosti (pronto soccorso) i několik hodin: pacienty řadí barevné kódy od červeného po bílý. S bílým kódem, tedy s něčím, co nespěchá, se platí celá návštěva.
Návštěva v ordinaci turistické lékařské služby (guardia medica turistica), která v sezóně funguje v letoviscích, stojí turistu 20 €, návštěva doma 35 € (Toskánsko, sever a západ). Ošetření první pomoci se neplatí. Jiné regiony mají vlastní ceník.
Kdo veze léky s omamnými nebo psychotropními látkami (silná analgetika, některé léky na spaní nebo úzkost), musí mít potvrzení vydané podle platného receptu, s platností nejvýš 30 dní a s údaji o lékaři, pacientovi a léku. Potvrzení mějte u sebe po celý pobyt. Pokud vezete jen jedno balení, stačí platný recept.
Italské Alpy (Mont Blanc 4809 m na hranici s Francií, Gran Paradiso, Dolomity) výrazně přesahují výšku, od které při rychlém výstupu roste riziko výškové nemoci (zhruba 2500 m n. m.). Týká se hlavně horolezců a turistů na vysokohorských chatách.