U drog platí nulová tolerance a tvrdé tresty. Za pašování dostali Britové 6 až 17 let vězení a pokuty 3–4 miliony JPY, zatčeni byli i za malé množství poslané poštou nebo za pozitivní test při razii v baru. Droga v krvi stačí k obvinění, i když ji do vás někdo dostal bez vědomí, a kdo test odmítne, může být zadržen. Nemocnice mají povinnost nález drogy v krvi hlásit policii.
Pas musí mít cizinec u sebe vždy. Kdo nedokáže prokázat vízum nebo pobytový status, může být zatčen.
Pít alkohol na veřejnosti obecně nezakázané je, v některých místech a dnech ale platí zákaz, třeba na Silvestra.
Od dubna 2020 se na úřadech, ve školách a nemocnicích kouří jen ve vyhrazených místech a v restauracích a barech jen v odvětraných kuřárnách, kde se nejí ani nepije. Malé podniky (izakaji) smějí kouření povolit, pokud to označí cedulí. Řada měst včetně tokijské Čijody a Kjóta zakazuje kouřit za chůze na ulici. E-cigarety s nikotinem se v Japonsku legálně neprodávají, zahřívaný tabák ano.
Kempů je po celé zemi hodně, hlavně mimo velká města, a stojí od 500 JPY za místo po chaty za 13 000 JPY a víc. Stanovat na divoko je ve většině Japonska nezákonné, můžete ale požádat o svolení.
Přespání v obytném voze je v Japonsku zavedená praxe díky husté síti dálničních odpočívadel 'michi-no-eki', kde je přenocování běžně tolerováno. Kempy pro karavany (RV parky) jsou dostupné hlavně mimo velká města, půjčovny karavanů fungují především ve větších turistických regionech.
Dron od 100 g je nutné předem zaregistrovat u ministerstva dopravy (MLIT) a let nad hustě obydlenými oblastmi, kam patří většina Tokia, Ósaky i Kjóta, a v okolí letišť potřebuje povolení. Žádá se online v systému DIPS 2.0.
Ve čtvrti Gion v Kjótu je od roku 2024 na soukromých uličkách zakázané fotografování gejš a maiko pod pokutou 10 000 JPY — důsledek obtěžování turisty. Na hlavních veřejných ulicích se fotit smí, slušností je požádat o svolení. V chrámech a svatyních se fotí běžně, ale u obřadů a v interiérech některých síní bývá zákaz vyznačený cedulí.
Vývoz národních pokladů, kulturních památek a starožitných uměleckých děl (včetně starých japonských mečů/nihontó) je bez vývozního povolení Agentury pro kulturní záležitosti zakázaný — u mečů staršího data výroby je potvrzení nutné vždy. Stejně přísně se hlídá vývoz výrobků z chráněných druhů (slonovina, rohy nosorožce).
Japonsko uznává jen mezinárodní řidičský průkaz podle Ženevské úmluvy z roku 1949, spolu s ním je potřeba mít domácí průkaz. Platí nejvýš rok od příjezdu bez ohledu na datum na průkazu. Řidičům z Německa, Francie, Švýcarska a několika dalších zemí stačí místo něj úřední překlad domácího průkazu, Česko mezi nimi není.
Kdo na dálnici zůstane stát kvůli poruše, i na krajnici nebo v připojovacím pruhu, musí stojící auto označit výstražným zařízením a co nejdřív ho odstranit z jízdních pruhů (čl. 75-11 zákona o silničním provozu). Porušení se trestá pokutou.
Světla musí svítit v noci, od západu do východu slunce, a v dalších případech podle vládního nařízení, například v tunelu nebo za mlhy (čl. 52 zákona o silničním provozu). Přes den za dobré viditelnosti povinná nejsou.
Řidič nesmí vézt dítě mladší 6 let bez dětské autosedačky (japonský zákon o silničním provozu, čl. 71-3 odst. 3). Starším dětem zákon sedačku nepředepisuje.