Povinné jen pro cestující starší jednoho roku přijíždějící ze zemí s rizikem výskytu žluté zimnice nebo po více než 12 hodinách tranzitu přes takovou zemi. Bez potvrzení hrozí odepření vstupu nebo karanténa až na 6 dní. Přímo z Evropy se očkování nevyžaduje.
Kromě běžného očkovacího kalendáře se většině cestujících doporučuje očkování proti hepatitidě A a břišnímu tyfu. Podle oblasti, délky pobytu a toho, co budete dělat, se zvažuje i očkování proti choleře, hepatitidě B a vzteklině.
JAR není v EU, EHIC zde neplatí. Vzhledem k vysokým cenám soukromé péče a nejisté dostupnosti té veřejné se cestovní zdravotní pojištění silně doporučuje.
Malárie se přenáší na severovýchodě u hranic s Mosambikem a Zimbabwe: v Krugerově národním parku, v distriktu Ehlanzeni (Mpumalanga), v distriktech Mopani a Vhembe (Limpopo) a v distriktu uMkhanyakude (KwaZulu-Natal), kam CDC doporučuje antimalarickou profylaxi. V několika sousedních distriktech jsou případy vzácné.
NaTHNaC řadí u Jihoafrické republiky žloutenku typu A i břišní tyfus mezi očkování doporučená většině cestovatelů — u tyfu výslovně kvůli oblastem, kde je sanitace a hygiena jídla pravděpodobně špatná — a choleru přidává rizikovějším cestám. Mimo velká města a zavedené podniky proto balená nebo převařená voda. Vodovodní síť v JAR je regionálně velmi nerovnoměrná.
Soukromé nemocnice ve velkých městech odpovídají kvalitou vyspělým zemím, ale bez pojištění jsou drahé. Veřejné zdravotnictví je na výrazně nižší úrovni než v ČR a mimo města může cesta do nejbližší nemocnice trvat dlouho.
2026, orientační cena běžné návštěvy soukromého praktického lékaře v ZAR. Ošetření na pohotovosti nebo se specialistou vyjde na několik tisíc ZAR.
Léky s obsahem kodeinu jsou v JAR na předpis, ve větším množství bez lékařské dokumentace mohou na hranicích vzbudit pozornost. Doporučuje se vozit léky v originálním balení s příbalovým letákem, u silnějších léků na předpis i jeho kopii.
Johannesburg a Pretoria leží na náhorní plošině Highveld ve výšce kolem 1750 m n. m. — na tuto výšku si citlivější jedinci mohou chvíli zvykat (rychlejší unavitelnost, sucho v krku), skutečná výšková nemoc ale hrozí až od zhruba 2500 m. Skutečné riziko představují jen vysoké partie pohoří Drakensberg (přes 3000 m) při treku.