Základem je kimči (fermentované kysané zelí s chilli) podávané prakticky ke každému jídlu, dále bibimbap (rýže se zeleninou, masem a pikantní pastou gochujang) a bulgogi (marinované grilované hovězí). Oblíbené je i pouliční tteokbokki (pikantní rýžové nudličky), kimbap (korejská verze sushi rolky) a samgyetang (polévka z kuřete plněného rýží a ženšenem). Ke grilovanému masu (samgyeopsal) patří posezení s panákem soju, místní obilné pálenky. Polévky a dušené pokrmy (jjigae) bývají výrazně pikantní.
Hranice se počítá podle kalendářního roku narození, ne podle přesného data – nárok na nákup alkoholu a cigaret vzniká 1. ledna roku, ve kterém dotyčný dovrší 19 let.
Plošný zálohový systém na PET lahve a plechovky jako v Evropě Korea nemá. Zálohu (100–130 KRW) má jen na skleněné lahve od piva a soju, vratné v obchodech se sítí reverzních automatů. Ostatní obaly se řídí přísně vymáhaným tříděním odpadu (plast, papír, sklo, bioodpad zvlášť), za jehož nedodržení hrozí místním pokuty.
Cena v hospodě/baru, rok 2026. V obchodě vyjde místní pivo výrazně levněji, kolem 2 000–2 500 KRW.
Pití alkoholu na ulici, v parku nebo u řeky (oblíbené je posezení s pivem podél řeky Han v Soulu) je běžné a legální. Některé parky v posledních letech kvůli stížnostem na nepořádek zavedly lokální zákazy, je vhodné se řídit místními cedulemi.
Vegetariánství není v korejské kultuře rozšířené (hlásí se k němu jen asi 4 % populace) a i zdánlivě bezmasá jídla často obsahují rybí omáčku nebo vývar z ančoviček. V Soulu a Pusanu ale rostoucí nabídka specializovaných restaurací situaci zlepšuje, osvědčuje se ptát přímo „je v tom maso?“.
Pouliční jídlo je v Koreji součástí běžné gastronomické kultury, hygienický standard stánků je vysoký a s onemocněním z jídla se turisté prakticky nesetkávají.