Hlavním rizikem jsou sezonní záplavy během období dešťů (červen–říjen), opakovaně postihují Doualu, Limbe a částečně Yaoundé, místy i sesuvy půdy. Hora Kamerun je aktivní sopka (poslední erupce 2000). V odlehlé severozápadní oblasti u jezera Nyos hrozí (byť vzácně) uvolnění jedovatého oxidu uhličitého z vulkanického jezera — v roce 1986 takto zahynulo přes 1700 lidí.
Hlavním rizikem jsou sezonní záplavy během období dešťů (červen–říjen), opakovaně postihují Doualu, Limbe a částečně Yaoundé, místy i sesuvy půdy. Hora Kamerun je aktivní sopka (poslední erupce 2000). V odlehlé severozápadní oblasti u jezera Nyos hrozí (byť vzácně) uvolnění jedovatého oxidu uhličitého z vulkanického jezera — v roce 1986 takto zahynulo přes 1700 lidí.
V řekách a mokřadech na severu žije krokodýl nilský. Z hadů představují riziko černá a zelená mamba a různé druhy kober, hlavně v lesnatých a savanových oblastech mimo města. Na safari v severních národních parcích (Waza, Bénoué) je třeba dbát zvýšené opatrnosti hlavně kolem slonů a hrochů.
V řekách a mokřadech na severu žije krokodýl nilský. Z hadů představují riziko černá a zelená mamba a různé druhy kober, hlavně v lesnatých a savanových oblastech mimo města. Na safari v severních národních parcích (Waza, Bénoué) je třeba dbát zvýšené opatrnosti hlavně kolem slonů a hrochů.
Riziko se týká hlavně výstupu na horu Kamerun (4 040 m n. m., nejvyšší vrchol západní a střední Afriky) — vícedenní treky obvykle nocují ve výškách nad 2 800 m. Doporučuje se postupná aklimatizace a vynechání výstupu při příznacích horské nemoci.
Riziko se týká hlavně výstupu na horu Kamerun (4 040 m n. m., nejvyšší vrchol západní a střední Afriky) — vícedenní treky obvykle nocují ve výškách nad 2 800 m. Doporučuje se postupná aklimatizace a vynechání výstupu při příznacích horské nemoci.