Kultura

1. ledna – Den vítězství revoluce (zároveň Nový rok) 2. ledna – Den vítězství Velký pátek – od roku 2012 uznaný jako volný den 1. května – Svátek práce 25.–27. července – Dny národní vzpoury (výročí útoku na kasárna Moncada 26. 7. 1953) 10. října – Výročí zahájení bojů za nezávislost (1868) 25. prosince – Vánoce, obnovené jako svátek až v roce 1998 po návštěvě papeže Jana Pavla II. 31. prosince – poslední den roku, běžně půlden volna

Hola – Ahoj Buenos días / Buenas tardes / Buenas noches – Dobré ráno / odpoledne / dobrý večer Por favor – Prosím Gracias – Děkuji De nada – Není zač Perdón / Disculpe – Promiňte Adiós / Chao – Na shledanou ¿Cuánto cuesta? – Kolik to stojí? No entiendo – Nerozumím ¿Cómo estás? – Jak se máš? Kubánská španělština je karibský dialekt — rychlý, rytmický, se spolykanými koncovkami slov a výrazným přízvukem, mírně odlišný od té, se kterou se člověk naučí ve škole.

Kubánci jsou vřelí, hluční a mimořádně pohostinní — i přes chronický nedostatek zboží se s návštěvníkem běžně podělí o jídlo nebo rum. Při pozdravu i loučení je zvykem polibek na tvář, hodně gestikuluje se rukama a osobní prostor je menší než ve střední Evropě. Náboženský život je unikátní směsicí — zhruba 60 % obyvatel se hlásí ke katolictví, ale většina zároveň praktikuje i afrokubánskou santérii, synkretické náboženství, které v koloniální době vzniklo spojením jorubských kultů s katolickými svatými. Hudba a tanec (son, salsa, rumba) nejsou jen zábava, ale součást každodenního života na ulici. Vzhledem k politickému systému je vhodné vyhýbat se veřejné kritice vlády nebo Fidela/Raúla Castrových — místní o politice mluví opatrně a cizince do podobných debat často sami nezatahují.

Díky celoročnímu horku a vlhku je běžné lehké, ležérní oblečení, plavky ale patří jen na pláž a k bazénu, ne do ulic měst. V kostelech a při návštěvě náboženských obřadů (včetně santérie) se očekává skromnější oblečení zakrývající ramena a kolena. Do lepších restaurací a klubů v Havaně je vhodné smart casual, kraťasy a žabky tam nejsou vítané.

Hlavním nepsaným tabu je otevřená kritika vlády, revoluce nebo bratří Castrových — místní o politice mluví opatrně a témata jako embargo nebo disidenti je lepší nenadhazovat jako první. Běžná gesta jsou podobná zbytku Latinské Ameriky, ukazování prstem na člověka může působit hrubě, vhodnější je ukázat celou dlaní.

Standardní pracovní týden má 44 hodin, osm hodin denně od pondělí do pátku plus zkrácená sobota. Banky mají otevřeno jen v pracovní dny 9:00–15:00.

Muslimská komunita na Kubě čítá jen několik tisíc lidí a v drtivě katolicko-santeristické zemi nemá Ramadán na běžný chod turistického provozu žádný citelný dopad. V Havaně od roku 2015 funguje mešita Abdallah, otevřená díky darům ze Saúdské Arábie a Turecka.

Na zemědělských trzích (agromercados) a u pouličních prodejců suvenýrů, doutníků nebo umění se smlouvání očekává a je běžnou součástí nákupu. V restauracích, obchodech a u oficiálních taxi s pevnou sazbou se nesmlouvá, u neoficiálních taxi bez taxametru je ale dohoda ceny předem prakticky povinná.