Národním jídlem je machbús — dušená basmati rýže s jehněčím, kuřecím nebo rybou, provoněná šafránem, kardamomem, skořicí a sušeným citronem (lúmí). Pokrm má kořeny v beduínské kuchyni, kdy se jedno jídlo v hrnci připravovalo pro celou skupinu, a dodnes se podává na svatbách a svátcích jako gesto pohostinnosti.
Kuvajt nemá celostátní zálohový systém na PET lahve ani plechovky. Třídění řeší dobrovolné komunitní iniciativy a soukromé recyklační firmy, které si na požádání vyzvedávají tříděný odpad přímo od domácností.
Restaurace a obchody podléhají hygienickým standardům srovnatelným s vyspělými zeměmi, riziko střevních potíží z jídla je nízké.
Kuvajt je od roku 1965 suchou zemí — výroba, dovoz, prodej i konzumace alkoholu jsou zakázané pro místní i cizince bez výjimky, žádné hotely ani restaurace alkohol nenabízejí. Postih zahrnuje pokuty, vězení i deportaci.
Díky velké indické a libanonské komunitě je bezmasých možností dost — od specializovaných veganských restaurací po běžné indické a levantské podniky s bohatou bezmasou nabídkou.
Hygienické standardy jsou na dobré úrovni srovnatelné s vyspělými zeměmi, oblíbená je tzv. Food Street (ulice Amr Bin Al-Ás) s řadou stánků a bister.