Kromě běžného očkovacího kalendáře (tetanus, spalničky) se doporučuje očkování proti hepatitidě A a břišnímu tyfu, při delším pobytu i hepatitida B. V rizikových venkovských oblastech (Chiapas, Oaxaca) lze zvážit i vzteklinu.
EHIC v Mexiku neplatí, zdravotní péče pro cizince bez pojištění je nákladná.
Dengue se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech celoročně s vrcholem během období dešťů (červen–listopad). Malárie (typ P. vivax) je omezená na venkovské oblasti států Chiapas, Campeche, Chihuahua a Sinaloa, v hlavních turistických destinacích (Cancún, Mexico City) riziko prakticky není.
NaTHNaC řadí u Mexika žloutenku typu A mezi očkování doporučená všem dosud neočkovaným a břišní tyfus většině cestovatelů — obojí se přenáší kontaminovaným jídlem a vodou. Pít proto balenou, převařenou nebo filtrovanou vodu. Mexičané sami běžně používají *garrafones*, doplňované barely s upravenou vodou; v hotelech a restauracích se z nich čepuje i led.
Soukromá zdravotní zařízení ve velkoměstech a turistických centrech mají dobrou úroveň, veřejné zdravotnictví mimo velká města zaostává.
2026, orientační cena běžné konzultace u soukromého lékaře v MXN (cca 40 USD)
Léky s obsahem kodeinu a další silnější léky na předpis je nutné vozit v originálním balení s lékařskou zprávou v angličtině nebo španělštině — bez dokladu hrozí zabavení na hranici. Mexické lékárny prodávají řadu léků na předpis volně, což se ale nevztahuje na dovoz vlastních zásob bez dokladace.
Mexico City leží ve 2240 m n. m. — mírné příznaky výškové nemoci (bolest hlavy, únava, dušnost) jsou u čerstvě přiletěných turistů běžné první 1–2 dny.