Teplá, čerstvě připravená jídla jsou obvykle bezpečná, opatrnosti je třeba u syrové zeleniny, salátů a ledu neznámého původu. Na trekových trasách se doporučuje pít jen převařenou, chemicky upravenou nebo filtrovanou vodu.
Dál bhát (dal bhat) je národní jídlo jedené prakticky denně — vařená rýže s čočkovou polévkou, dušenou zeleninou (tarkari), nakládaninou (achar) a někdy masovým kari, v mnoha jídelnách s neomezeným dolitím zdarma. Momo jsou knedlíčky plněné masem nebo zeleninou, vařené v páře nebo smažené, podávané s pikantní rajčatovo-sezamovou omáčkou — nejrozšířenější pouliční a hospodské jídlo. Sel roti je smažený prstenec z rýžové mouky s kardamomem, typický na svátky. Kuchyně kombinuje himálajské, tibetské a indické vlivy.
Teplé, čerstvě smažené momo a další pouliční jídlo s frontou místních bývá bezpečné, opatrnosti je třeba u syrových ingrediencí a nápojů/ledu z méně prověřených stánků.
Díky velké hinduistické a buddhistické populaci je bezmasá strava běžná a společensky samozřejmá — základní dál bhát se běžně objednává i jen se zeleninovým tarkari bez masa, čistě vegetariánské jídelny najdete i mimo velká města.
Orientační cena lahvového místního piva (Gorkha, Everest) v restauraci v Káthmándú nebo Pokhaře, 2026 — na horských trekových trasách bývá i 2–3× dražší kvůli dopravě.
Konzumace alkoholu je omezena hlavně na licencované bary, restaurace a hotely, na řadě veřejných míst a při náboženských akcích/svátcích se prodej i pití nedoporučují.
Nepál nemá zálohový systém na PET lahve ani plechovky, recyklace probíhá neformálně přes sběrače. V horských oblastech se doporučuje nosit vlastní láhev a plnit ji z filtrovaných/upravovaných zdrojů — v teahousech se prodávají balené i naplňovací stanice na vodu jako alternativa k odpadu z plastových lahví.
Podle profilu WHO (2023) nepálský zákon řízení pod vlivem alkoholu zakazuje, číselnou hranici ale neuvádí. Počítejte proto s nulovou tolerancí.