Přistižení s drogami tu neznamená pokutu, ale vězení. Britské ministerstvo zahraničí to svým občanům píše takhle stroze a nedělá rozdíl mezi množstvím ani mezi druhem látky.
Pas u sebe je potřeba mít neustále. Při přejezdech mezi městy a při vstupu do palestinských oblastí se procházejí izraelské vojenské check-pointy, kde se doklad předkládá — počítejte s časovou rezervou.
Prodej a distribuce e-cigaret jsou zakázané.
Jedno pravidlo je tvrdé: vojenské objekty ani příslušníky armády a policie fotit nesmíte. Nejde o nezdvořilost, jde o bezpečnostní zákaz a na kontrolním stanovišti se o něm nediskutuje. Druhé pravidlo je nepsané, ale porušíte-li ho, poznáte to hned. V muslimských čtvrtích a v ortodoxních židovských čtvrtích lidi bez zeptání nefoťte — obojí to snáší špatně.
Pozor na suvenýry ze zvířat. Za porušení místních pravidel pro dovoz a vývoz volně žijících živočichů hrozí vysoká pokuta a až dva roky vězení. Týká se to i věcí, které na tržnici vypadají nevinně — kůže, kostí, mušlí nebo vycpanin. Když si u stánku nejste jistí původem, nechte to být.
Zdroje se rozcházejí. Britské ministerstvo zahraničí vyžaduje mít ve voze mezinárodní průkaz podle Vídeňské úmluvy z roku 1968 spolu s národním, české MZV naopak uvádí, že k zapůjčení auta stačí český průkaz platný v Unii a mezinárodní platební karta. Mezinárodní průkaz je tedy jistota, ne prokazatelná povinnost. Na čem se zdroje shodují, je pojištění: do měst pod plnou palestinskou správou musí být vůz pojištěný nad rámec běžného izraelského krytí a některé půjčovny tam vjezd vůbec nedovolí — snazší je půjčit si vůz ve východním Jeruzalémě.
Zákon dětské zádržné systémy vyžaduje až do čtrnácti let věku a zároveň odkazuje na technickou normu, které má sedačka odpovídat.