Kromě běžného očkovacího kalendáře (tetanus, spalničky apod.) se pro pobyt v přírodě mimo velká města doporučuje očkování proti klíšťové encefalitidě (TBE) — Rakousko patří spolu s Českem, Slovenskem a Maďarskem k zemím s vysokým výskytem klíšťové encefalitidy. Aplikuje se ve třech dávkách, plná ochrana nastává 2 týdny po druhé dávce.
EHIC (modrá strana kartičky pojištěnce) kryje nutnou péči za stejných podmínek jako mají místní pojištěnci, nekryje ale např. repatriaci — proto se doporučuje i komerční cestovní pojištění.
NaTHNaC u Rakouska nedoporučuje očkování proti žloutence typu A, břišnímu tyfu ani choleře — žádnou z nemocí přenášených kontaminovaným jídlem a vodou tedy u země neeviduje. Jediné konkrétní varování se týká nepasterizovaných mléčných výrobků: mohou přenášet klíšťovou encefalitidu, která je v rakouských lesnatých oblastech reálným rizikem. Syrový sýr nebo mléko přímo od farmáře proto raději ne.
Nemocnice jsou moderní a dobře vybavené. S kartou EHIC dostanete nutnou péči jako místní u lékaře se smlouvou se zdravotní pojišťovnou (cedule „Alle Kassen“), u soukromého lékaře („Keine Kassen“) EHIC neplatí. Horskou záchranu vrtulníkem EHIC nekryje a účet přesahuje 1 000 €, proto se na hory hodí pojištění horských sportů.
První návštěva u praktického lékaře bez smlouvy s pojišťovnou (Wahlarzt) stojí ve Vídni v průměru 100 €, v celém Rakousku 108 € (průzkum z přelomu let 2025 a 2026).
Léky pro vlastní potřebu, nejvýš tři nejmenší balení, se vozí bez povolení. U léků na předpis je potřeba potvrzení lékaře se jménem, nutností pokračovat v léčbě, generickým názvem a dávkováním, nejlépe v němčině, a léky nechat v původním obalu. Léky s omamnými nebo psychotropními látkami, třeba silná analgetika nebo psychofarmaka, smíte na pobyt do pěti dnů vézt bez dalšího potvrzení. Na pobyt od pěti do 30 dnů jen s lékařským předpisem, pro cestující ze schengenského prostoru na tiskopise podle přílohy IX rakouské vyhlášky (schengenské potvrzení). Víc než na 30 dní se vézt nesmějí.
Rakouské Alpy dosahují až 3798 m (Grossglockner). Riziko výškové nemoci roste zhruba od 2500 m n. m. při rychlém výstupu — týká se hlavně horolezců a skialpinistů, běžný turista na horské chatě ho většinou nepocítí.