Moře u pobřeží: v srpnu 30,8 °C, v únoru 28,8 °C.
Nejvyšší bod: Cerro El Pital, 2 730 m n. m.
Volné stanování naráží na to, že skoro celá příroda, kvůli které by měl člověk chuť spát pod stanem, spadá pod chráněná území. Zákon o chráněných přírodních územích, dekret číslo 57 z roku 2005, v článku 43 písmeno b řadí vstup nebo stanování bez příslušného povolení mezi lehké přestupky, za které je pokuta jedné až deseti měsíčních minimálních mezd. Ve stejném výčtu je i nerespektování vnitřních pravidel místa, odmítnutí předložit povolení pověřenému personálu, dočasné zavlečení domácích zvířat nebo dobytka a odběr dřeva bez povolení. Vážnější prohřešky, tedy třeba kácení a prořezávání vegetace, zemědělská činnost nebo jakákoli obchodní aktivita bez povolení, spadají mezi závažné přestupky s vyššími sazbami, a u každé sankce se navíc nařizuje obnova nebo náhrada způsobené škody. Legální kemp v Salvadoru proto znamená vyhrazené místo s povolením správce území, ne stan postavený nazdařbůh.
Rozhoduje tu bezpečnost, ne značka u silnice. Velvyslanectví USA v Salvadoru radí po setmění nechodit ven a nejezdit do neznámých ani odlehlých míst, nebránit se při pokusu o přepadení, být obzvlášť ostražitý u bank a bankomatů a nedávat najevo majetek, tedy nenosit drahé hodinky ani šperky. Na výlety do odlehlejšího terénu doporučuje najmout průvodce certifikovaného národní nebo místní turistickou autoritou a předem si připravit plán pro nouzové situace. Přespat ve voze proto dává smysl jedině na hlídaném nebo uzavřeném parkovišti u hotelu či kempu. Stání přes noc u silnice nebo na odlehlém místě je přesně ta situace, před kterou velvyslanectví varuje.
Fotit a natáčet na veřejnosti salvadorský zákon nezakazuje. Deník Diario El Mundo to rozebral v roce 2024 poté, co se na sítích objevila videa zásahů městských strážníků: zákon o počítačové kriminalitě, kterým se policie občas ohání, míří jinam. Jeho článek 26 trestá třemi až pěti lety vězení toho, kdo bez souhlasu dotyčného odhalí, rozšíří nebo předá informace soukromé a osobní povahy v podobě obrazu, videa, textu nebo zvuku, a čtyřmi až osmi lety šíření citlivých osobních údajů podle zákona o přístupu k veřejným informacím, šíření se ziskem, kvůli jinému trestnému činu nebo sexuálně explicitní materiál. Článek 25 trestá získání důvěrných informací bez souhlasu jejich nositele. Informatik Carlos Palomo z organizace Tracoda k tomu říká, že ani jeden z těch článků nezakazuje natáčet na veřejnosti a že policejní výklad je chybný, ve veřejném prostoru se dá natáčet, co tam je. Právník Eduardo Escobar si žádné ustanovení zakazující natáčet veřejné dění na ulici nevybavuje, na soukromém pozemku si ale majitel omezení stanovit může. Riziko tedy neleží ve fotografování samotném, ale ve zveřejnění záběru, na kterém je poznatelný člověk a jeho soukromí.