NaTHNaC řadí u Turecka žloutenku typu A mezi očkování doporučená všem cestovatelům a břišní tyfus přidává těm, kdo pojedou mimo turistická střediska nebo se budou stravovat v horších hygienických podmínkách. Obě nemoci se přenášejí kontaminovaným jídlem a vodou. Mimo hotely a zavedené restaurace se proto vyplatí balená voda včetně ledu a jídlo podávané horké.
Turecká kuchyně je souhrn regionálních: na západě olivový olej, jinde máslo, na severu a západě ryby, na jihu a jihovýchodě pálivé koření. Nejznámější je kebab, ať döner z otáčivého rožně, nebo şiş na špízu. Plné jídlo v kebabárně začíná čočkovou polévkou mercimek a studenými předkrmy meze. V lidových jídelnách esnaf lokantası se podávají dušená jídla sulu yemek, třeba plněná zelenina dolma, lilek s mletým masem karnıyarık nebo fazole kuru fasulye. Levně se najíte v kebabárnách, kde dostanete celý bochník plněný masem a zeleninou.
Turecké pouliční jídlo — simit, döner, balık ekmek, midye dolma — je součástí místní kuchyně, NaTHNaC ale u země eviduje žloutenku typu A i břišní tyfus. Rozhoduje obrat stánku a teplota: maso a ryby si nechte podat čerstvě ugrilované a horké. Plněné slávky (midye dolma) stojící na pultu při teplotě okolí jsou nejrizikovější položka, protože se podávají studené a nedoohřáté.
Dobré restaurace mají vždy zeleninová jídla a lidové jídelny esnaf lokantası vaří bezmasé speciality na olivovém oleji (zeytinyağlı). Nejsnáz to jde v egejské oblasti, na jihovýchodě se ale jídlo bez masa nebere jako pořádné jídlo. Čistě vegetariánské restaurace jsou jen v centrech velkých měst a turistických místech.
Obchody smějí alkohol prodávat jen od 6 do 22 hodin, restaurací a barů se toto omezení netýká.
Od 1. července 2026 platí ve všech 81 provinciích záloha na plastové a skleněné lahve i plechovky. Za každý obal vrácený do sběrného automatu se připíše 1 turecká lira, kterou lze vybrat přes banku nebo utratit v supermarketu.